Odlišné úhly pohledu
Work-Life Balance, tedy rovnováha mezi prací a osobním životem, je největší výzvou pro zaměstnance a podnikatele. Tyto dvě skupiny tvrdě pracujících lidí se nejčastěji mohou dostat do nerovnovážného stavu dvou nedílných součástí života každého jedince – práce a volného času. Zaměřme se nyní na postavení zaměstnance, který plní úkolu svého zaměstnavatele. Náplň práce je primárně definována zaměstnavatelem, který určuje zaměstnanci nejen od kdy do kdy se má pracovním činnostem věnovat, ale obvykle také, co má jakým způsobem dělat. Z principu věci zaměstnavatel hledí na povinnosti zaměstnance ze své perspektivy, jeho cílem je, aby zaměstnanec odvedl svou práci tak, aby zaměstnavatel prosperoval, případně mohl úspěšně růst. Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci za odvedenou práci mzdu (případně plat) a očekává, že zaměstnanec za toto finanční plnění splní úkoly, které dostane zadané.
Úkol a jeho časová náročnost
Někdy je obtížné stanovit, kolik času potřebuje zaměstnanec na splnění úkolů zadaných zaměstnavatelem. Očekává se, že stanovené úkoly jsou zvládnutelné během osmihodinové pracovní doby, ale velmi často se stává, že z objektivních příčin, které zaměstnanec ani zaměstnavatel nemohou ovlivnit, se zadaná práce během osmi hodin stihnout nedá. Pak nastává moment, že na konci pracovní doby nejsou všechny zadané úkoly splněné, ale zaměstnanec má nárok na ukončení plnění pracovních povinností.
Tento okamžik je zlomovým bodem, který může zasáhnout do rovnováhy mezi prací a osobním životem zaměstnance (Work-Life Balance). Řešení nastalé situace existuje celá řada, obvykle se hledá nějaké kompromisní řešení mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Velmi často ale tento kompromis není 100% vyvážený anebo se na začátku může vyvážený zdát, ale pokud se tato situace opakuje, tak jedna nebo druhá strana může mít pocit, že řešení je v neprospěch jedné ze stran a že je třeba hledat jiné řešení.
Co když nelze úkol ve stanové době splnit
Ano, práce není hotová, ale zaměstnanec odchází domů věnovat se rodině nebo přátelům. Netřeba asi zdůrazňovat jaká je pozice zaměstnavatele v situaci, kdy zadané úkoly nejsou hotové. Není příliš obtížné vyvinout formální anebo neformální tlak, kdy zaměstnanec dostane pocit, že je třeba práci dodělat, že zítra už je pozdě. Velmi časti tato situace končí „kompromisem“ v neprospěch zaměstnance, který zůstává v práci, aby dotáhnul nesplněné úkoly anebo dokončí práci z domova večer, kdy jsou děti spát. Důvodů proč se takto zaměstnanec zachová je celá řada, někdy skutečně zaměstnavatel ani žádný tlak nevyvine, ale pocit odpovědnosti za nedokončenou práci způsobí, že zaměstnanec na úkor svého volného času pracuje a doufá, že si bude moci tento přesčas vybrat někdy příště formou náhradního volna.
Primární odpovědnost je na zaměstnanci
Snažil jsem se výše popsat, jakým způsobem dochází k narušení rovnováhy mezi prací a osobním životem, a chtěl bych akcentovat, že mnoho zaměstnavatelů dbá na rovnováhu mezi prací a osobním životem, a někdy celkem úspěšně, primárně je ovšem hlavní odpovědnost za tuto rovnováhu na zaměstnanci, protože se jedná o jeho osobní život, o jeho rodinu a děti a o jeho psychické a fyzické zdraví. Zaměstnavatel nikdy nebude schopen zohlednit a znát veškeré aspekty života svého zaměstnance, které mohou narušit jeho zdraví a rodinný život. Rovnováhu mezi prací a osobním životem si musí řídit každý každý sám, s tím, že někdy je třeba za ni i zabojovat.